Historie zvonařství

Křesťanská legenda vypráví, že roku 406 n.l. biskup Paulinus z italské Kampanie šel lesem a jeho pohled upoutala květina ve tvaru zvonku. Napadla jej myšlenka, zhotovit zvonky kovové. Ty pak jako rolničky zdobily oděv nebo se staly součástí šperků. O velkých zvonech sloužících církevním účelům jsou zmínky z konce 6. století.

 K prvním zvonařům patřili mniši. Jeden z nich, mnich Theophilus v roce 1160 popsal postup výroby zvonů a byl prohlášen za vynálezce metody jejich výroby. Do této doby spadá i počátek českého zvonařství.

Ve 12. století se zvonařství začíná provozovat i mimo kláštery. Zvonaři této doby byli potulní mistři, protože zvony se odlévaly přímo v místě, kde měly být posléze zavěšeny.

Ve 13.století, kdy začíná rozvoj měst a obcí, se zvonaři stávají příslušníky městské obce a cechovně organizovanými mistry. Protože zvonařství by je samo neuživilo, provozovali další kovolijecké práce - konvářství, puškařství, kotlářství , cínařství, mečířství a platnéřství.

Ve 14. století byli zvonaři zahrnuti do nově vzniklého cechu konvářského.

V 15.století zaznamenává u nás zvonařství největší rozmach. Dochází k užití zvonového žebra a zlepšení zvuku zvonů. Zvon dostává charakteristický hruškovitý tvar a ke konci století vrcholí i snaha po zdobnosti zvonů. Druhá polovina 16.století je někdy nazývána zlatou dobou českého zvonařství. Tuto dobu vrcholu zvonařského umění charakterizuje další zdokonalení tvaru zvonového žebra a nástup renesanční výzdoby zvonů.

K nejvýznamnějším patří dílny mistra Jaroše s pomocníkem Vavřincem Křičkou a mistra Brikcí z Cimperka. V roce 1572 byl mistr Brikcí povýšen do šlechtického stavu za odlití zvonu Petr pro kostel v Plaňanech u Prahy. Souvislost tohoto zvonu s dílnou v Brodku je zmíněna v oddíle Tradice.

S počátkem 17. století přichází úpadek zvonařství, který na našem území trvá až do konce 2. světové války. Zvony byly vždy obětí válek, protože představovaly zdroj lehce dostupného kvalitního kovu. Po druhé světové válce zůstalo v čechách jen 13 % a na Moravě dokonce jen 6% původního počtu zvonů.

Krátká obnova zvonařství spjatá se jménem Rudolfa Manouška skončila zavřením jeho dílny v roce 1948. Obnovení zvonařského umění v dílně manželů Dytrychových je popsáno v oddíle Tradice zvonařské dílny v Brodku u Přerova.